Budování lyžařského střediska ČENKOVICE

**  Článek napsal v roce 2007 KAREL HÁJEK – jeden ze zakladatelů tohoto střediska **

Karel HájekÚvodem trochu vzpomínání mladším čtenářům a vyznavačům bílé stopy aneb „jak třebovští lyžaři k Čenkovicím přišli“. Naši někteří třebovští členové lyžařského oddílu, jezdili za prací do lanškrounské Tesly. Byli to zejména Miroslav Kváč, který byl předsedou lyžařského oddílu a běžec Bohuslav Kohout. Se svými spolupracovníky z okolí Lanškrouna doporučili pro sjezdové lyžování nedaleký kopec Lázek, ale po diskuzi s Jardou Copem, lyžařem z Lanškrouna, byly naČenkovicevrženy Čenkovice. Tímto nás v našem výběru vhodného místa pro vybudování lyžařského vleku utvrdili. V té době žilo v obci 130 obyvatel a bylo zde jen pastvinářské družstvo, tírna lnu, prodejna potravin a jedna hospoda u Urbanů. Toto naše rozhodnutí také pomohlo k dalšímu rozvoji. Dohodli jsme se, že postavíme lyžařský vlek směrem na Bukovou horu.

     V roce 1957 lyžaři z TJ Lokomotivy začali provozovat na Bukové hoře takzvaný „ ŠLEPR“. Jednalo se o dva navijáky s automobilovou převodovkou ve spodní stanici a o vratnou kladku, umístěnou na dnešní třebovské sjezdovce pod lesem. Na laně byly připevněny úchyty pro osm lyžařů do tzv.pavouka. Po vytažení sjezdařů k horní kladce se otočil směr navíjení a pavouk se druhým navijákem stáhl zpět a mohli jet opět další lyžařští nadšenci.

Nakonec jsme se dohodli, že postavíme nový kotvový vlek, jaký v té době již fungoval v Deštném v Orlických horách. Výběr vhodného místa pro stavbu spodní stanice jsme po domluvě s místními obyvateli zvolili na základech starého mlýna na horním konci obce Čenkovice. Tato místa byla již opuštěná, bydleli zde pouze tři osadníci. Po okolních stráních zbyly po odsunu Němců v roce 1946 pouze prázdné chalupy a kostel.

Budování začali tito nadšenci: předseda oddílu Miroslav Kváč, Olda Stránský, Jan Felcman, Radek Lang, Zdeněk a Bohuslav Langovi, Karel Hájek, Alois Novák, Miroslav Seďa, Standa Gregar, Jaroslav Schenk, Zdeněk Fiala, Míra Blázl, Jarda a Míra Hlatký, později se přidali další členové zejména Jarda Limberský, Pavel Svatoš a Míla Zoubele.

V roce 1958 byla započata stavba vleku. Začalo se stavět dle našich možností finančních i technických. Byli jsme velmi různorodá společnost – inženýři, mistři, řemeslníci a další profese ze všech českotřebovských továren, ale hlavně z depa ČD, dílen ŽOS a Armaturky. Tyto podniky nám také pomáhaly s výrobou strojních součástí vleku. Byly odpracovány stovky brigádnických hodin. Na konci roku 1960 bylo naše úsilí korunováno úspěchem – vlek byl úspěšně zkolaudován a uveden do provozu. Byl to první kotvový vlek v orlickém podhůří. V té době jsme patřili pod TJ Lokomotivu Česká Třebová.                                                             

 V roce 1963 Transporta Chrudim začala výrobu nových lyžařských vleků vlastní konstrukce. Postupně během provozu jsme začali určité komponenty nahrazovat továrními výrobky, to trvalo několik let. Starý kotvový vlek jezdí dodnes. Nesmím také opomenout zásluhy pana Ing. Jana Matějky, který jako státní dozor pro vleky a lanovky a hlavně velký třebovský patriot nám svými zkušenostmi a radami pomáhal udržovat vleky v řádném technickém stavu. Ještě v roce 1968 se horní stanice vleku posunula asi o sedmdesát metrů k vrcholu Bukové hory.                                                                                                                                              

Přicházejí další mladí zájemci, ze kterých se později stávají členové oddílu, kteří byli velkým přínosem pro další budování lyžařského střediska. Byli to zejména třebováci – J. Kohút, V. Hýbl, M. Dvořák, P. Habrman, J. Hubálek, bratři Hýblové, F. Pecháček, L. Kovář, J. Jurenka, K. Suk, E. Kovář a další. Po zkušenostech z provozu se sjezdovka během let postupně rozšiřovala a upravovala. V horní části byl tzv. padák, který se v roce 1982-83 upravil buldozerem pro sjíždění méně zdatnými lyžaři. Narůstající počet návštěvníků dal podnět v roce 1980 postavit souběžně další vlek. Byl vybrán lyžařský vlek zn. Tatrapoma. Vytyčení trasy provedl ing. Bohuslav Lang. Stavba byla prováděna v akci „Z“ za vydatné pomoci obce Čenkovice, zejména starosty Františka Betlacha. Znovu byly odpracovány stovky brigádnických hodin, jak členy lyžařského oddílu, tak příznivci lyžování. V této době se vzdává funkce předsedy oddílu Jaroslav Holec, dlouholetý člen obsluhy a předává funkci Drahoši Huskovi. Nový vlek byl dokončen a zkolaudován v roce 1983 a téhož roku uveden do provozu. Má kapacitu 900 osob za hodinu. V devadesátých letech se lyžařský oddíl osamostatnil a přejmenoval na Ski Klub Česká Třebová.

Během posledních let starší členové odcházejí. Po roce 1990 bylo vybudováno dnes potřebné zasněžování sjezdovky, rozšířila se budova vleku. Ve spolupráci s TJ Svitavy, Sokol Čenkovice a Ski Klubu Česká Třebová se vybudovala z původního koupaliště vodní nádrž pro potřeby zasněžování celého lyžařského střediska.