Karel HájekÚvodem trochu vzpomínání mladším čtenářům a vyznavačům bílé stopy aneb jak třebovští lyžaři k Čenkovicím přišli. Naši někteří třebovští členové lyžařského oddílu, jezdili za prací do lanškrounské Tesly. Byli to zejména Miroslav Kváč, který byl předsedou lyžařského oddílu a běžec Bohuslav Kohout. Se svými spolupracovníky z okolí Lanškrouna doporučili pro sjezdové lyžování nedaleký kopec Lázek, ale po diskuzi s Jardou Copem, lyžařem z Lanškrouna, byly navrženy Čenkovice. Tímto nás v našem výběru vhodného místa pro vybudování lyžařského vleku utvrdili. Obci Čenkovice, kde v té době žilo 130 obyvatel a bylo zde jen pastvinářské družstvo, tírna lnu, prodejna potravin a jedna hospoda u Urbanů. Toto naše rozhodnutí také pomohlo k dalšímu rozvoji. Dohodli jsme se, že postavíme lyžařský vlek směrem na Bukovou horu.

     V roce 1957 lyžaři z TJ Lokomotivy začali provozovat na Bukové hoře takzvaný „ ŠLEPR“. Jednalo se o dva navijáky s automobilovou převodovkou ve spodní stanici a o vratnou kladku, umístěnou na dnešní třebovské sjezdovce pod lesem. Na laně byly připevněny úchyty pro osm lyžařů do tzv.pavouka. Po vytažení sjezdařů k horní kladce se otočil směr navíjení a pavouk se druhým navijákem stáhl zpět a mohli jet opět další lyžařští nadšenci.